Přepis homilie P. Františka Ponížila o pouti Božího Těla 11. 6. 2023

V některých pohanských kultech věří, že když člověk přijme krev zvířete, tak dostane ty vlastnosti toho zvířete svým vztahem nebo když sní kousek jeho srdce. A to měli židé zakázáno. To požívání krve, ten zákaz, byla vlastně ochrana proti modloslužbě. A Ježíš říká: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v polední den.“ Dává nám příslib věčného života. Dává nám příslib věčnosti, příslib spásy. A jak na to reagují židé? Židé odcházejí. A tato skutečnost, že židé odcházejí, není jenom nepatrný detail, ale dosvědčuje to, že Ježíš nemluvil symbolicky. Přece kdyby Ježíš mluvil symbolicky, tak by řekl: „Ale počkejte, já jsem to tak nemyslel, já jsem mluvil obrazně.“ Ježíš je nechává odejít.

Jedno přísloví říká: Jste to, co jíte. Když si dám třeba tady to perníkové srdce, když pojím, když si dám řízek, „vepřo knedlo zelo“, tak to jídlo se stává mnou, já z toho rostu… A pak se toho nemůžu zbavit. Ale jak to je s Eucharistií? Co je to Eucharistie? Eucharistie je jednou ze svátostí, je to nebeská mana, pokrm. A jak jsem zmiňoval, ten příklad s tím jídlem, tak ten silnější proměňuje to slabší v sebe, čili když přijímáme Krista, tak má se Kristus stát námi nebo já se mám stát Kristem? A tady o tomto momentu krásně hovoří svatý Augustin ve svých vyznáních. Pro kontext, je to ta část, která hovoří o té jeho touze po Bohu, o tom, jak hledá Boha sice na nesprávných místech, ale hledá. A sv. Augustin tam píše: „A shledal jsem, že jsem daleko od Tebe, v krajině úplně jiné, a jako bych slyšel z výsosti Tvůj hlas, já jsem o krok silný, musíš růst a budeš mě požívat. Nebudeš mě však proměňovat v sebe jako pokrm pro své tělo, ale ty se budeš proměňovat ve mě.“ Ty se budeš proměňovat ve mne. A to je ten cíl! Když přijímáme Eucharistii, tak máme obrovské privilegium. Smíme se dotýkat živého Boha, živého Krista. Kněz při mši svaté, když opakuje ta Ježíšova slova, toto je moje tělo, toto je moje krev, tak z chleba a vína se stává tělo a krev Krista. Jak se to proměňuje? Jak to proměňuje můj život, to, že přijímám Krista? Na jedné přednášce říkala Kateřina Lachmanová, myslím, že to položila jako otázku, jestli přijímáme skutečného Boha, nebo jestli jsme jenom polykači hostií.

V předchozí farnosti, kde jsem byl, tak farář otec Karel s oblibou citoval jednoho svého katechumena, který se ho ptal: „A Otče, proč ti lidé, když jdou od svatého přijímání, vypadají, jako by dostali po hubě?“ A vezměte si zpovědnici. Ve frontě ke zpovědi to vypadá asi tak, jako v čekárně u zubaře. Řekl bych plus mínus.  Ale podívejte se na ty lidi, co vychází ze zpovědnice, v 95 % případů jim září obličeje. Zakusili a zakoušíme ve zpovědi to setkání s Kristem. Ale tu Eucharistii, jak to vnímáme? Jak to bereme? Když bylo setkání mládeže v Krakově, byl jsem tam jako kněz. A teď oltář byl daleko, tak 100 metrů, a před kněžským sektorem byly ještě různé VIP sektory a já jsem si říkal: „A dostanu se vůbec ke svatému přijímání?“ Protože kněz, aby měl platnou mši svatou, tak musí přijímat tělo a krev Kristovu z té konkrétní eucharistické oběti. Jinak je ta mše svatá neplatná. A teď jsme tam tak stáli a čekali. Ale měli to zorganizované dobře. Přišel kněz, který měl misku, kalich, a tak jsme mohli přijmout svaté přijímání. A já jsem si uvědomil, jak jsem to bral automaticky. Přece jsem kněz, tak mohu ke svatému přijímání kdykoli. Ale tam, v té konkrétní situaci, to nebylo v mé moci, nezáleželo to na mně. A po tomto setkání jsme měli s mladými děkovnou mši svatou a mladí tam vykládali svědectví. Bylo jich několik, ale pamatuji si jenom jedno, kdy jedna mladá holčina právě vykládala, že také chtěla ke svatému přijímání. Na té mši bylo asi 2 miliony lidí. A říkala: „Tak jsem šla ke knězi a on mi řekl, už nemám, ale běž támhle.“ Tak šla tam a kněz zase neměl Eucharistii. Tak šla dál a zase neměl, šla dál a ke svatému přijímání se nakonec dostala. A ona když to pak reflektovala, tak říkala takový zajímavý postřeh, kdy řekla, že poprvé ve svém životě fyzicky hledala Ježíše. A my máme Ježíše tady! My ho máme v každém svatostánku, my ho máme v Eucharistii! A jak ta dívčina mluvila o tom hledání Ježíše, tak jsem si vzpomněl na ten úryvek z Písně písní: Vstala jsem a hledala jsem miláčka svého srdce.

A vraťme se zpátky k tomu Ježíšovu příslibu. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Co to pro mne znamená? Je to nějaká větička z evangelia? Je to pár slov, nebo to má pro mne obsah, nebo je to pro mne důležité? Co to je? A jak žiji? Jak přijímám Krista? Stává se Kristus mnou nebo já Kristem?

 

(záznam homilie P. Františka Ponížila o pouti Božího Těla 11.6.2023)